OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
K Nemcom THULCANDRA som sa dostal v podstate hrou náhod, za normálnych okolností by som ich asi minul bez povšimnutia. V prvom rade nemám extra veľkú dôveru v tvorivý potenciál kapiel, ktoré si už za názov zvolia meno nejakej nahrávky alebo skladby – v tomto prípade demo DARKTHRONE z roku 1989. Že je to dosť predsudok, potvrdzujú napríklad aj DESTROYING DIVINITY alebo HEAVING EARTH, ale tých poznám roky a tak či onak, mozgu nerozkážem.
Aj produkciu Napalm Records som mapoval naposledy v časoch, kedy vydávali rôzny zaujímavý a autentický black metal – zlaté 90-kové časy, kedy rakúska scéna kvitla a popri tom sa zviezlo aj veľa kvalitných škandinávskych zoskupení -, ale odvtedy, čo sa dali aj na hevíky a hlavne kadejaké folk-alko-metal zábavovky, to tam tak akosi prestalo byť pre mňa.
Paradoxne mi tento názov oprášila až akási stránka, na ktorej bola reč o najlepších „tribute spolkoch“, uctievajúcich hudbou temný švédsky drahokam DISSECTION. A tribute bandy sú záludná vec, niektoré proste zavrhnete za otročinu, iné sú fajn – aby som nechodil ďaleko, takí Američania WAR MASTER, ktorí už možno pochovali nádej, že BOLT THROWER ešte niekedy vydajú niečo nové. A srbskí BANE sa s inšpiráciou od Jona Nödtveidta popasovali tiež dosť pôsobivo, prečo teda neskúsiť aj nemeckú odpoveď na uctievanú klasiku.
Že to môže byť zaujímavé naznačovalo už meno zakladateľa, gitaristu a speváka Steffena Kummerera, ktorý je aj hlavnou postavou technických deathmetalových progresivistov OBSCURA, naživo si zahral s DEATH D.T.A. (kočovná pocta Chuckovi Schuldinerovi, ak náhodou nie ste v obraze). To už začnete byť zvedaví, ako to v Mníchove upiekli.
Nuž, „Ascension Lost“ je v poradí tretím albumom a aj keď som veci predtým nepočul, na tejto je rozhodne všetko dotiahnuté do dokonalosti, hudobnícke výkony, skladateľský kumšt, technika i zvuk v podstate bez pripomienok. Hudobne melodický black/death metal s chladnou atmosférou zamrznutej ponurej krajiny bezútešných vidín, ožiarenej zubatým zimným slnkom i bledým mesiacom nad pláňami beznádeje. O tom, že THULCANDRA hudobne vzývajú jednu konkrétnu žánrovú epochu, hovorí aj obal albumu (a tie predtým tiež) – Digital Lymbs sú tu odkazom na Necrolordove obrázky.
DISSECTION už nevydajú nikdy nič, ale THULCANDRA ako náplasť na túto ranu fungujú veľmi dobre. V desiatich skladbách (a štyroch bonusových, vlastne je to celé, predtým nevydané jediné demo kapely „Perishness Around Us“ z roku 2005) oživili ducha DISSECTION z čias „Storm Of The Light’s Bane“ so všetkým, čo k tomu patrí – gitarové harmónie, bičujúce tempá severáka, divokosť, vášeň, typická melodika i vokálne podanie, takisto mnoho akustických vyhrávok a tri inštrumentálky, ktoré ale na celkovom divokom, energickom vyznení uberajú menej než u „veľkých učiteľov“.
Vlastne by sa dalo povedať, že z 90 % tu máme DISSECTION s klasickým zvukom, urobeným ale o skoro dve dekády neskôr, ten zvyšok je pocta švédskemu melodickému black/death metalu ako takému. Možno by sa dalo hromžiť na plagiát. A možno je lepšie povedať si, že po rokoch, kedy sa zdalo, že tento žáner má to najlepšie aspoň desať rokov za sebou, je tu nahrávka, ktorá jeho hviezdne časy pripomenie v plnej sile.
V Nemecku existuje reinkarnácia DISSECTION, neviem, či je to dobre alebo zle, viem to, že „Ascension Lost“ ma baví.
8 / 10
Hail The Abyss (2023)
A Dying Wish (2021)
Ascension Lost (2015)
Under A Frozen Sun (2011)
Fallen Angel's Dominion (2010)
Perishness Around Us (demo) (2005)
Datum vydání: Pátek, 30. ledna 2015
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 60:55
Jsem si to sehnal kvůli obalu a Obscura, muzika příjemně překapila. Potěší i fanoušky starých Sacramentum, je to samozřejmě o dost přežehlenější.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.